Modrý kámen

1. června 2007 v 17:39 | Lagabriella
Dneska mne moc rozněžnil jeden příběh z knížky Bruna Ferrera. Mám jeho příběhy moc ráda, dost často se dotýkají mého srdce, je v nich skryto tolik lásky!!
A tak jsem si řekla, že sem ten příběh přepíšu:o)

Modrý kámen
Klenotník seděl u svého stolku a roztržitě hleděl na ulici výkladem svého malého elegantního krámku.
Před výkladem se zastavila malá holčička. Přitiskla nos na sklo. Oči modré jako nebe se jí rozzářily, když spatřila jeden z vystavených šperků.
Odhodlaně otevřela dveře a ukázala na nádherný tyrkysový náhrdelník.
" Chci ho pro sestru jako dárek. Můžete mi ho pěkně zabalit?"
Klenotník se na svou zákaznici nevěřícně zadíval: " kolik máš peněz?"
Holčička si stoupla na špičky a vysypala na pult obsah své plechové kasičky.
Vypadlo z ní pár bankovek, hrst mincí, pár mušliček a několik cínových figurek.
" Bude to stačit?" zeptala se hrdě. " Chtěla bych koupit dárek starší sestře. Co umřela maminka, se o nás stará a nikdy nemá ani chvilku pro sebe. Dneska má narozeniny a z tohohle dárku bude mít velkou radost. Ten kámen má stejnou barvu jako její oči."
Muž odešel do zadní části obchodu a za chvíli se vrátil s červeně a zlatě zdobeným dárkovým papírem. Pečlivě do něj zabalil krabičku s náhrdelníkem.
" tady ho máš." Řekl holčičce. " A dej na něj pozor."
Děvčátko rdě vykročilo, jako by si neslo poklad.
Hodinu poté vešla do klenotnictví krásná dívka. Měla nádherné modré oči a medové vlasy. Položila na pult před klenotníka balíček, který on předtím s takovou péčí připravoval.
" ten náhrdelník byl koupený u vás?"
" Ano slečno."
" Kolik stál?"
" Cena je věc dohody mezi mnou a zákazníkem. Tato informace je důvěrná."
" Ale moje sestra měla jen pár drobných, nikdy by si takový náhrdelník nemohla dovolit koupit!"
Klenotník zvedl pouzdro s náhrdelníkem, znovu ho pečlivě zabalil a podal dívce.
" Vaše sestra ho zaplatila. Dala za něj víc, než by dal kdokoli jiný- dala všechno, co měla."
Je to síla. Říkám si, jak často my dáváme opravdu všechno co máme, abychom udělali někomu radost? Abychom dokázali jak máme rádi. ( a teď nejde jen o hmotné věci.)
Proč nedokážeme druhým říci, že je máme rádi? Vypadá to, jakože se za to stydíme. Já vím, že je to riziko odmítnutí, je to riziko že nás ten druhý zraní, jen tak přemýšlím, jestli to nestojí za to alespoň zkusit. Vždyť kdo neslyší rád, že je milován? Že na něm někomu záleží?
Hej, vždyť i Bůh obětoval svého jediného Syna aby nám ukázal jak moc nás miluje… a jakým utrpením prošel cestou Golgoty… kdyby se "neodvážil", bál se utrpení apod… hm, kde bychom dneska byli…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hwest Hwest | 1. června 2007 v 17:54 | Reagovat

Jo, ten článek je opravdu hustej...

A kde bychom byli? Mno, to vím naprosto přesně. Akorát si nejsem jist, zdali to zde mohu popsat před 22. hodinou. Krom toho je možné, že tento blog čtou mladí lidé, kterým nebylo 18...

Nicméně k jednumu můžeme tento článek využít:

Mám Tě rád, Štepánko :o). Je pravda, že není mnoho lidí o kterých bych mohl říci, že mi vysloveně přirostli k srdci, ale pár Shreků a Ty mezi ně rozhodně patříš..

2 LaGabriella LaGabriella | Web | 1. června 2007 v 17:58 | Reagovat

Óoo, děkuju:0)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama